Za to, že jsme se pustili do krouhání zelí, může nález kruhadla na zelí ve světnici v patře. Rozhodli jsme se pro akci okamžitě, právě teď se zelí nakládá, tak jistě nebyla náhoda.
Nakoupili jsme pevné hlávky zelí, nejprve v počtu devět, ale to se ukázalo jako málo, do hrnce by se ještě něco vešlo, museli jsme ještě dalších pět přidat. Přestože se na kruhadle nekrouhalo jistě několik generací, zjistili jsme, že nože jsou v perfektním stavu. (O menším zranění naší kamarádky, která se nám rozhodla pomoci, tady psát nemusíme. Stačí jen prostá informace - tekla krev.) Zelí jsme promíchávali po částech se solí, kmínem a plátky cibule, postupně jsme ho napěchovali do osmnáctilitrového kameninového soudku, zatížili... a teď už se jenom budeme těšit na ten zázrak.
Po týdnu si zelí vesele bublá. Občas část tekutiny přeteče, což je známka správného postupu, zelí opravdu kvasí. Vzhledem k tomu, že místo dostalo zelí ve světnici hned za kachlovými kamny, kde je (zatím ještě) betonová podlaha, tak to ničemu nevadí.
Přibližně po dalším týdnu jsme zelí umístili do chodby ke sklepu, kde byla nižší teplota. Tady probíhal kvasivý proces dál. A dnes (9. 11. 2016) konečně přišla slavnostní chvíle... Zelí se poprvé dostalo na stůl, jako příloha k vynikající hrachové kaši (plus volské oko, klobása a osmažená cibulka - pokud by tohle někoho zajímalo).
V roce 2017 se dostávám k nakládání zelí až po měsíci. Ostatně probíhající rekonstrukce je znát na každém kroku, často je mlýn plný lidí, bylo potřeba poněkud počkat. Tentokrát jsme pořídili 8 velkých hlávek zelí od tuzemského pěstitele (za příznivou cenu). Nejprve jsem si odstranila vnější oschlé listy, hlávky rozkrajuji pouze na dvě poloviny. Kruhadlo jsem si umístila nad plastovou vaničku. Kruhadlo, vanička i kameninový hrnec na zelí byly důkladně vymyty. Zelí jsem krouhala tak dlouho, dokud nebyla plná vanička. pak jsem přidala sůl, kmín a na kroužky nakrájenou cibuli. Rukama jsem důkladně promíchala obsah ve vaničce a začala pěchovat do kameňáku. Když jsem končila druhou dávku, měla jsem pocit, že se už dovnitř zelí nemůže vejít. Ale nakonec jsem ho tam napěchovala. Na vrch zelí jsem vložila talířek a na něj těžkou litinovou žehličku (takových věcí je tady spousta). Zabalila jsem ji do několika igelitových pytlů (do odpadkových košů) a zauzlovala. Do vnějšího žlábku kameninového hrnce jsem nalila studenou převařenou osolenou vodu. Do tohoto žlábku pak přijde víko. Kvasný proces postupně probublává, že je všechno v pořádku, slyšíme.
