První spředená vlna
Večery, kdy venku se už nedá být venku a přesto ještě nechcete jít spát, lze smysluplně trávit s kolovrátkem. Kolovrátky máme dva, ale tady je zatím jeden. Však to také stačí... Ve velkém pytli jsem měla vypranou ovčí vlnu. (Tu jsem prala ještě v Litoměřicích.) Kartáčem na psy jsem pečlivě vyčesávala vlnu tak, aby byla bez klacíčků, zbytků trávy i jiných nečistot. Opravdu se vytvořila hromada příjemných chumáčků vlny. Pak jsem zasedla ke kolovrátku a pozvolna spředla dvě plné cívky. Jedna je totiž málo, s tou by se toho příliš neudělalo. Nehodila by se na pletení, ani na tkaní. Trhala by se, nebyla by všude stejně silná. Proto je nutné ještě tzv. sesnování, kdy se ze dvou přízí smotá neboli sesnuje jedna pevná. Ta je už definitivní.
Na obrázcích je příze na cívce a potom na motovidle, čímž vznikne přadénko, které se přemotá do klubíček.
Kolovrátek světnici sluší...
