GRIZZLOCHŮV MLÝN

Fotografie přibližně z roku 1973 nebo 1974.

Zleva: Marie Donátová, paní Anita Bourová (poštovní doručovatelka, která roznášela poštu v Krásném Lese celých 17 let), Oldřich Matyáš, druh paní Bourové, na ruce má malého Petra Schöppela, Věra Donátová, Emil Donát a poslední osoba napravo je pravděpodobně bratr paní Donátové.

Informace o fotografovaných dodala paní Rozmarová, dcera Anity Bourové, 6. 7. 2018..

Oblast ústeckého Krušnohoří tvoří významný rekreační potenciál města Ústí nad Labem. Krásný Les má přitom v rámci tohoto spádového území krajského města druhý nejvyšší počet objektů individuální rekreace a druhého bydlení (chat a chalup). K roku 1991 se jednalo celkem o 95 objektů (více měla pouze Tisá se 199 objekty). (Zdroj Wikipedie)

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Krásném Lese je pozdně barokní jednolodní stavba z konce 18. století. Jde o kulturní památku postavenou v letech 1790 až 1795 stavitelem Michlem Rehnem na místě staršího hřbitovního kostela. Tento původní renesanční hřbitovní kostel z roku 1623 byl v roce 1639 vypálen a značně poškozen Švédy. I přes opravy provedené r.  1656 ale kostel zejména vlivem vlhka velice rychle chátral.  Kostel má polokruhově ukončený presbytář, hranolovou průčelní věž a zaoblené nároží. Ve věži se nachází historicky velmi cenný zvon bez srdce z r. 1667 od Mikuláše Löwa. Během 2. pol. 20. století kostel zchátral, avšak na počátku 21. století prošel kompletní rekonstrukcí, ale pouze exteriéru. Od roku 2012 se v kostele nekonají žádné náboženské obřady. Mimo rozebraného torza hlavního oltáře Nanebevzetí Panny Marie a bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého se v lodi kostela (na pravé straně) do dnešních dnů dochovala pouze rokoková kazatelna z konce 18. století. Varhany (oceněné na Zemské výstavě) zhotovené pražským varhanářem H. Schiffnerem roku 1892 (opravovány v letech 1897, 1899 a zejména v roce 1928) byly v 80. letech 20. století prodány a převezeny někam na Moravu. Mezi dnes již neexistující zajímavosti bezesporu patří skutečnost, že se v kostele měla nalézat pamětní deska císařského rady Josefa Rudolfa hraběte z Schönfeldu (zakladatele krásnolesenského špitálu v roce 1909 přestavěného na útulek), za níž bylo uschováno v zaletované plechové kapsli jeho srdce. 

Původní hřbitov v bezprostředním okolí kostela byl zrušen v 19. století. Z novodobého hřbitova nalézajícího se na dohled od kostela, na němž se již od roku 1969 z důvodu ochrany vodních zdrojů nesmí pohřbívat (posledním zde pohřbeným byla dne 28. května 1963 na poli zasažena bleskem paní Anna Donátová z čp. 20, sestra Emila Donáta), se do dnešních dnů (tj. po likvidaci hřbitova těžkou technikou dne 15. října 1969) dochoval pouze centrální hřbitovní kamenno-železný kříž. (Zdroj Wikipedie,)

Po roce 1948 

Mlýn zůstal i v letech normalizace ve vlastnictví jedné rodiny. Výhodou je, že nikdy nezůstal neobydlený, i když v posledních letech byl využíván spíše pouze k rekreačním účelům.

Fotografie modelu mlýna s přilehlým hospodářstvím, model se nedochoval. 

1947

"Milý příteli Emile! Přijmi předem srdečný pozdrav a milou stálou vzpomínku na Tebe. Doufám, že se Ti dobře daří, asi budeš mít hodně práce. Těšilo by mne, kdyby si se také už jednou oženil, neřídil se podle mne. Až mne propustí, tak bych se rád přijel k Tobě podívat. Pozdravuj svoji matku i sestry a známé, kteří tam zůstali! Těším se na zprávu od Tebe. Zdraví Tě přítel Rudolf. ... Zvláštní pozdrav p. Dohnala a ostatní známé od finanční stráže."  ...  18. 5. 1947

Dopis přišel z Ruska, z gulagu, lager 2989

1947

V dubnu roku 1947 mlýn výnosem okresního úřadu práce v Ústí nad Labem obdržel klasifikaci "C". Znamenalo to, že musela být ukončena veškerá činnost v mlýně.

Dopis paní Marie Samešové okresním národnímu výboru v Ústí nad Labem, žádá v něm o udělení dispense od předložení vysvědčení o způsobilosti k sňatku, jako osoba německé národnosti ztratila čs. státní občanství podle dekretu č. 33/45 Sb. Hodlala vstoupit do manželství s Emilem Donátem, který je národnosti české. Vztah nezůstal bez následků, narodila 25. 11. 1947 dcera Věra. 

1947

V malém notýsku nacházíme záznamy z roku 1947 o rozvážení uhlí a o "běhání" jednotlivých krav.  

1946

List domovský, kterým se stvrzuje, že pan Emil Donát má v obci Schönwald u Telnice právo domovské, jehož nabyl od narození po rodičích. 

1939 - 1945

Za války byl v tomto vodním mlýně, v pokojích v patře, ubytován ruský štáb. Ruští řadoví vojáci nejspíš spali naproti v budově spořitelny, která se nacházela přes silnici ve svahu. Německá rodina důstojníkům vařila. Každé jídlo musela nejdřív ochutnat paní domu, aby měli Rusové jistotu, že není otrávené.

Patrně z této doby je nalezená mince "tříkopejka" (1928).

1939

Paní Marie Sameschové, která zde bydlela, dostala oznámení o prémiových bonusech ve výši 3,36.

1918 - 1939

Ve světnici zůstal obraz signovaný "Samesch", který byl pravděpodobně vytvořen v období mezi válkami. Mohlo se jednat o posledního mlynáře Antonína Samesche.

1934

Po ničivé povodni v roce 1927 bylo nutné nechat vyrobit i nové mlýnské kolo. Jednalo se o kolo na horní vodu o průměru 4 metry. Jedinečné situační plány k mlýnu v Krásném Lese č. p. 207, v přesném měřítku.

Situation und Lageplan zur Mahlmühle Nr. 207 in Schönwald, Autor neuveden, October 1934

1931

Letopočet je zapsán v mlýnici na jednom ze stropních trámů, je to důkaz, že právě v tomto roce byla technologie pořízena. 

1929

Potvrzení o půjčce ve výši 1450 Korun, kterou si dne 20. listopadu 1929 sjednal pan Josef Donath, bytem Schönwald 20, v záložně v Schönwaldu. Podmínkou bylo zaplatit tuto částku do 20. května 1930. To, že částka byla zaplacena, dokazuje razítko "BEZAHLT".

1927

Obcí se prohnala 8. července ničivá povodeň. Mnoho domů bylo vodou podemleto, některé se sesunuly k zemi. Spoušť mnoho lidí vyhnala bydlet k příbuzným, jiní, kteří neměli kam odejít, začínali od nuly. Poškozen byl i mlýn č.p. 207, hlavně technologie již nemohla sloužit svému účelu. Aby mohl mlýn dále fungovat, bylo potřeba pořídit veškeré dřevěné části znovu.

1922

Vysvědčení Emila Donáta ze školního roku 1921-22, škola: Petrovice.

1920

Školní zpráva (vysvědčení) Emila Donáta z páté třídy, obecná škola v Uhříněvsi. Do školy začal chodit 16. září 1914.

1918

Potvrzení opravňující Josefa Donáta, nar. 1868, vycestovat z Poříčí (Parschnitz), staré Trutnovsko, kde byl nasazen k nuceným pracím. Těsně před první světovou válkou byla v Poříčí postavena elektrárna. Poříčí bylo v té době místem, kde existovalo hned několik továren. Cestovat Josefu Donátovi bylo dovoleno přes Starou Paku, Lysou nad Labem, Litoměřice do Schönwaldu a zpět. Důvodem byly soukromé důvody, zemědělské práce. Cesta byla povolena ve dnech od 12.6.1918 do 20.7.2018. 

1908

Rodný list Emila Josefa Donáta, nar. 4. 6. 1908 (otec: Donát Josef, 18. 7. 1868, matka: Švec Božena 26. 10. 1878)

1904

Z počátku 20. století, přesně z roku 1904, je ceník firmy JOSEF TRAPP - první továrna na umělé mlýnské kameny, Plzeň. V ceníku je nejen přehled zboží, které firma nabízela, ale i stručný náhled dějin mlýnského kamene s přihlédnutím k výhodám a přednostem francouzských mlýnských kamenů. Firma nabízela smirková hladítka, tmel na mlýnské kameny (v bedničkách po 5 kg za 5 korun), francouzské brusy červené, nejlepší kvality, železné části k mlýnským složením dle vlastních osvědčených modelů (rovnovážná francouzská kypřice s poběrákem, kuželice, čtyřperový vaček, mlýnské železí, kypřice napevno, hřídelík s váčíčkem, rovnovážná kypřice zvonová s ložisky, pánvička se špačkem, pánvice s pohyblivými nárazy, jeřáb ap.).

Dále je zde přehled nejlepších francouzských hedvábných pláten (Poznámka: Číslo plátýnek na krupici označuje počet nití na jednom vídeňském běžném palci neb 26 mm. Tato tkaniva k třídění krupice jsou zhotovena ze čtyřnásobného hedvábí a lze je měkkým kartáčem dobře čistiti.)

Jeden oddíl je věnován koukolníkům (trierům), další stroji ku čištění a loupání obilí, tzv. eurece. Je to stroj, který by neměl scházeti v žádném mlýně, kde se jedná o důkladné čištění zrna. Zrno obilné je zde vydáno trojnásobné sirné aspiraci vzduchu, v bubnu pak, který má plášť ze čtyřhranného ocelového drátu, je vrháno stále a stále velikou rychlostí obíhajícími perutěmi na ocelový plášť, čímž se slupka, jmenovitě i špičky zrna důkladně otírají a uvolněné do aspirátoru padají. Zvláště při černavých pšenicích koná "Eureka" neocenitelné služby. Najdeme zde i část věnovanou vysévačům, sacím strojům, výtahům a válcovým stolicím. V závěru nechybí ani zmínka o transmisích a motorech.

Doplněno řadou názorných ilustrací, tabulek s cenami za jednotlivé druhy zboží.