GRIZZLOCHŮV MLÝN

2016

1. 12. 2016

31. 12. Tradiční silvestrovský výstup na Špičák

Špičák (Krušné hory, 723 m), nejvyšší vrchol Petrovické vrchoviny
Pohoří: Krušné hory / Loučenská hornatina / Nakléřovská vrchovina / Petrovická vrchovina
Souřadnice 50°46′59″ s. š., 13°55′13″ v. d.

Špičák (německy Sattelberg, občas též Schönwalder Spitzberg) je vrch nacházející se severozápadně od Krásného Lesa, části obce Petrovice, v Krušných horách. Je součástí přírodní rezervace Špičák u Krásného Lesa a přírodního parku Východní Krušné hory. Jižně od Špičáku vede dálnice D8, částečně vedená po estakádě.
Ve 13. století byla jihovýchodně od vrchu Špičák založena německou kolonizací zdejší oblasti ves Schönwald (od roku 1948 známá jako Krásný Les). Roku 1907 byla pod Špičákem, který byl oblíbeným turistickým cílem, postavena turistická chata. Fungovala do roku 1945 a provozoval ji místní hostinský Kajetan Ritschel. Do dnešní doby se z chaty dochovaly pouze kamenné základy.

Špičák tvoří cenomanské pískovce usazené na nejstarších ortorulách krušnohorského krystalinika, které ve třetihorách prorazil a zpevnil výlev čediče (konkrétně olivinický nefelinit), vystupující na povrch na vrcholu kopce. Špičák tak přísluší neovulkanické intruzi a v rámci vrcholové části Krušných hor jde o nejzápadněji položený denudační pozůstatek křídy.

Z geomorfologického hlediska je strukturním hřbetem na okolní denudační plošině. Jeho součástí je řada geomorfologických tvarů. Patří mezi ně dvě suťová pole na západním a východním svahu, vzniklá rozpadem sloupků čediče. Větší z polí rozkládá na ploše 40 × 100 metrů. Dalším tvarem jsou mrazové sruby, jeden čedičový a druhý pískovcový. V nejdelší pískovcové stěně Špičáku se nacházejí čtyři jeskyně (dvě puklinové a dvě suťové), přičemž největší z nich je asi 20 metrů dlouhá, 1,5–6 metrů široká a 4 metry vysoká. Mimo to se zde lze nalézt také nepravý skalní tunel, nepravá skalní brána, skalní převisy, skalní mísa, skalní lišty, skalní dutiny, pseudoškrapy a voštiny.

Na Špičáku se dochovaly dobře vyvinuté porosty bikové bučiny a v přírodní rezervaci se vyskytují mnohé silně ohrožené a ohrožené rostlinné druhy. Patří mezi ně například kosatec sibiřský (Iris sibirica), lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus), lilie zlatohlavá (Lilium martagon). Jiné zde rostoucí druhy se řadí na Červený seznam cévnatých rostlin ČR. Z chráněných živočišných druhů zde žijí například čáp černý (Ciconia nigra), moták pilich (Circus cyaneus), luňák červený (Milvus milvus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix) nebo ťuhýk obecný (Lanius collurio).

Zdroj: Wikipedie

Sraz: v 9:30 hodin v Krásném Lese č. p. 207, na Špičák je to cca 3 kilometry (Ano, místy i do kopce, počítejte s tím, pokud se chcete projít s dětmi. Ale ty menší mohou rodiče vzít "na koně").

S sebou: teplé nápoje a občerstvení, teplé oblečení odpovídající počasí, vhodné boty (akce se koná za každého počasí). Pod vrcholem je místo, kde se tradičně opékají buřty, doporučuji vzít s sebou. Ale hodit se může i řízek nebo něco sladkého.

Pro ty, kteří půjdou poprvé, doporučuji naučit se alespoň jednu větu v němčině. Je totiž velice pravděpodobné, že na vrcholu dojde k setkání přátel z druhé strany hranice. Tam je Německo, a konkrétně Sasko. Věty by se měly držet v duchu optimismu a radosti - například: "To je dnes krásný den! Es ist ein schöner Tag heute!" "To nám vyšlo pěkné počasí! Es war schönes Wetter!" "Nechcete se napít? Sie wollen keinen Drink?" (Tato věta se obvykle váže na podání lahve s něčím.) "Tak jsme se po roce zase sešli. Wir trafen uns wieder nach einem Jahr.." (Po této větě může následovat objetí, záleží na vstřícné reakci z druhé strany.) Ovšem nikdo se neztratí s obligátním pozdravem Guten Tag nebo Hallo. Nemusíme se pouštět do žádných složitých souvětí, předpřítomných časů ani frází. Jde jenom o to užít si příjemně poslední den roku 2016.

V 00:00 hodin slavnostní novoroční přípitek u rozsvíceného vánočního stromu v Krásném Lese.

24. 12. Zapálení svíčky v místních kapličkách a na bývalém hřbitově

18. 12. Adventní řemeslný jarmark v Levíně

Foto: Jaroslav Švec

Za pořádáním této akce jsou dvě ženy Magdaléna Brožová (keramička) a Ivana Švarcová (malířka keramiky).

Když se Magdaléna Brožová vydala po stopách Zdislava Hercíka, jediné indicie místa, kam na konci 40. let odešel ze svého působiště v Klínci u Mníšku pod Brdy, které měla k dispozici, byly: sever Čech a kulatý kostel. A tak objevila Levín. Společně s Ivanou Švarcovou sem od roku 2011 začaly opakovaně jezdit, sbíraly informace od místních pamětníků, dokumentovaly dochovanou Hercíkovu keramiku, hledaly keramické střepy. V roce 2013 uspořádaly v Levíně 1. keramické Shimposium. V roce 2016 proběhl již jeho 4. ročník, ve spolupráci s Milanem Žofkou už podruhé v poslední levínské hrnčírně, na autentickém místě, kde před nimi tvořil mistr Hercík a před ním generace levínských hrnčířů . Protože původní patrová pec je nefunkční, postavili zde s přáteli novou pec na dřevo. Společně s kolegy z Čech i ze zahraničí se tu při tvorbě inspirují starou levínskou keramikou a dílem Zdislava Hercíka. A tak tradice levínské keramiky pomalu opět ožívá. Jejich vizí je přilákat do Levína další keramiky, pořádat zde setkání a symposia a založit tradici každoročních výběrových keramických jarmarků.

Poprvé jsme v Levíně byli v roce 2016 na prvním velikonočním jarmarku s ukázkou práce na kolovrátku. Zájem byl především o hotové výrobky (háčkované záclony, ponožky, rukavice a zaujal i pánský svetr s norským vzorem).

Svou pozornost si ale přitáhly i tzv. poutní hole (specifický atribut Lidu pokroucených holí). Některé již byly opracované, jiné tímto procesem právě procházely.

Některé odvážnější děti si práci s kolovrátkem mohly také na místě vyzkoušet. Holčička na fotografii sice ve stylovém kloboučku, ale ze správných botiček asi vyrostla...