Konference o vodních mlýnech v Pardubicích 2024

21. 11. 2024

O tom, že se koná konference o vodních mlýnech v Pardubicích, jsem se dozvěděla prostřednictvím jedné sociální sítě. A bylo hned jasné, že tady nemůžeme - jako zástupci našeho Grizzlochova mlýna - chybět. Poprvé jsme se s komunitou kolem vodních mlýnů setkali už v 2015 (20. - 22.5. v Rožmitále pod Třemšínem), kdy jsme o našem mlýně teprve snili. Ale "náš mlýn" na nás trpělivě čekal. V tom roce jsme měli o vodních mlýnech jen minimální znalost. V rámci třídenního semináře jsme vyslechli přednášky, zakoupili první odbornou literaturu, zjistili, že vzniká databáze vodních mlýnů a zúčastnili se i společné exkurze po několika mlýnech...

Dnes je situace jiná. Tento text píšu z nově zrekonstruované světnice v našem vodním mlýně, před sebou mám mátový čaj (máta z vlastní zahrádky), na kachlových kamnech kyne těsto na chleba, venku něžně sněží.

To, že jsem musela do Pardubic na konferenci o mlýnech dojet, bylo víc než jasné. Nejzásadnějším důvodem samozřejmě je, že jsem v zde narodila a prakticky do svých dvaceti let tady žila. Pardubice jsou pro mne místem, kudy prochází mé srdce. A dokonce i Automatické mlýny, kde se konference konala, jsou mi důvěrně známé. Už si nevzpomenu přesně, v kterém roce to bylo, ale mohla to být taková šestá třída základní školy, kdy jsme tady byly na exkurzi s naší třídní učitelkou Dagmar Jičínskou. Tehdy se tady skutečně mlelo, slyším ten rachot a vnímám tu nezaměnitelnou vůni čerstvé mouky...

Zamluvila jsem si telefonicky ubytování v hotelu Arnošt a až po původních úvahách, zda se vydám či nevydám od nás z Krásného Lesa do Pardubic po vlastní ose, tedy autem, jsem zjistila, že "mi zařídili nové nádraží Pardubice - centrum".

Nachází se nedaleko - asi deset minut - od tzv. podchodu, který tady byl odnepaměti a spojoval Višňovku, kde jsem vyrůstala, s centrem města. Tímto podchodem jsem chodila dvakrát týdně na rytmiku a jednou týdně (to úplně stačilo!) na němčinu do Hronovické ulice. Tady byl závodní klub Tesly Pardubice.

Konference začala ve středu 13. 11. v 19 hodin v 5. patře sila slavných Gočárových Automatickým mlýnů. Program konference najdete zde.

První přednášející František Václavík zmínil, že bydlel naproti mlýnům. Působily na něho nedostupně, jako pevnost, až v roce 2012 se mohl dostat dovnitř. Jednou za čtvrt roku probíhalo plynování objektu, prostor se čistil od hmyzu a hlodavců. Dokonce hynuli i ptáci létající kolem. Mlýny fungovaly ještě v roce 2012, následně docházelo k obnově.

Na mapě zástavby z počátku 20. století je zřejmé, že tehdy ještě fungovaly malé mlýny na spodní vodu. Původní majitelé mlýnů (dnešních Automatických mlýnů) bratři Winternitzové měli spory s městem. V té době už probíhala regulace Chrudimky. Spor trval do zimu 1909, na jaře 1910 dochází k domluvě, město jim darovalo pozemek na stavbu nového mlýna. V té době už probíhá komunikace s architektem Gočárem. V roce 1919 zasáhl mlýny velký požár, shořela mlýnice. V roce 1937 se mění název na Automatické mlýny, následně zasahuje proces znárodnění. S následnou rekonstrukcí ale postupně mizí ten industriální duch.

Zajímavá byla i přednáška Lukáše Berana o JPS, což je třeba vysvětlit - jedná se o zkratku JOSEF PROKOP a SYNOVÉ. Josef Prokop a synové či též Prokopka – bývalá pardubická továrna na mlýnské stroje společnosti Josef Prokop a synové, vybudovaná na dnešní Palackého třídě v letech 1869–1870. Na počátku 20. století šlo o jeden z největších podniků ve svém oboru ve střední Evropě. Po 2. světové válce byla společnost znárodněna na základě Benešových dekretů (tedy jako strategicky významný podnik s počtem zaměstnanců přesahujícím hranici čtyři sta). Firma byla přejmenována na národní podnik Továrny mlýnských strojů (TMS). Areál na Palackého třídě byl od 90. let opuštěný a v roce 2010 začala jeho postupná demolice. Společnost Josef Prokop a synové stále funguje pod názvem PROKOP INVEST, a.s.

Posledním vstupem prvního dne byla přednáška o komínech, proč byly nebo nebyly nutnou součástí mlýnů. Zajímavý úhel pohledu...

Druhý den začal historickým náhledem týkajícím se vodních mlýnů obecně. Historie mlýnů souvisí se zakládáním sídelních jednotek, prakticky už od 12. století. Časem roste počet mlýnů, hlavně v raném novověku (byly to tzv. valchy). Poddanské mlýny / vrchnostenské mlýny. Rajonizace, navyšování rent. Vznik cechu mlynářského. Mlynář měl vždy výsostné postavení. Počet mlynářů = počet mlýnů. Možná nevíte, že v procesí vždy šli mlynáři až na konci, důvodem bylo, že mlýn byl stranou od centra žití, byl prašný...

A také byl poprvé veřejnosti představen Mlynářský slovník autora Radima Urbánka. Původně jsem se domnívala, že zde bude možné tento slovník zakoupit, ale možné to nebylo. Ale byli jsme ubezpečeni, že v druhé polovině měsíce listopadu by se měl tento ojedinělý počin dostat např. do Národního zemědělského muzea (Praha, Letná).

Radim Urbánek ve své přednášce na téma Proměna technologického zařízení vodních mlýnů a její vztah s jejich stavební podobou kromě mnoha odborných termínů také vysvětlil například, že šrot vzniká jedním mlecím chodem. Oves se nemlel. Často se mlýny propojovaly s pekařstvím. Mlynář byl bohatý, ve mlýně bylo jídlo. Vzít si mlynáře v historii rozhodně nebylo špatné...

Se svým příspěvkem vystoupil Rudolf Šimek, autor databáze vodnimlyny.cz. V den konání konference bylo v databázi 11 777 mlýnů, 124 mlýnů je s vodním kolem, 1000 mlýnů je veřejně přístupných (i po předchozí domluvě).

Popularizace vodních mlýnů. V letošním roce se 11. 5. poprvé konal Den otevřených mlýnů, během kterého se otevřelo na padesát mlýnů. Mimochodem i náš mlýn byl otevřen. Další ročník se uskuteční 10. 5. 2025. S otazníkem do budoucna ale zůstává osud databáze, protože její tvůrce se nadále chce věnovat prioritně kunsthistorii, své badatelské činnosti v rámci Podbrdského muzea. Že by do budoucna vznikl spolek, který by databázi vodních mlýnů vzal pod svá křídla?

Nemohu tady interpretovat úplně každého, kdo se na konferenci představil. Každý se ale vnesl nějaký nový impuls, myšlenku, někdy dokonce hodnou následování. Velice zajímavé byly přednášky od majitelů nebo provozovatelů zachráněných mlýnů (Holubovský mlýn na Kremžském potoce, Kulturní centrum Velký mlýn Praha 8, Vildův mlýn, Kalinův mlýn ve Stodu, Hrnčířův mlýn v Českém Meziříčí) , ale i zkušenosti ze Slovenska.

Za zmínku ale rozhodně stojí postava Lukáše Smetany, který se rozhodl zdejší Automatické mlýny Pardubice v dražbě koupit. Vyvolávací cena byla 25 000 000 Kč, on se rozhodl nabídnout částku, která vycházela z data narození jejich syna - 27.11.2014, tj. 20 141 127 Kč. A stal se zázrak - vyhrál! Na prohlídku areálu tehdy přijel z Hradce Králové vlakem s malým synem v kočárku.

Dnes je to jinak, vznikla Nadace Automatické mlýny. V části areálu sídlí Gočárova galerie ve vlastnictví města Pardubice, v části je Gampa neboli Galerie města Pardubic. Ta funguje od roku 2012. Jejím cílem je soudobou uměleckou tvorbu přibližovat široké veřejnosti a vytvářet platformu pro diskuzi nad aktuálními uměleckými i společenskými tématy. Nabízí inspirativní, zážitkový i relaxační prostor otevřený všem bez rozdílu. Je to nezisková a nesbírkotvorná instituce, nevytváří umělecké sbírky muzejního typu, umělecká díla nevlastní, ani není galerií prodejní. První desetiletí své existence obývala GAMPA prostor zrekonstruované barokní sýpky na Příhrádku, v těsné blízkosti pardubického zámku v historickém centru města. Rokem 2023 se novým sídlem Galerie města Pardubic stává areál Automatických mlýnů, kde na půdorysu bývalého skladu balené mouky vyrostla stavba architekta Jana Šépky, jež se stala novým sídlem naší městské galerie, jakož i vzdělávacího centra – Sféry. Tato změna přináší nejen větší výstavní sály, ale též vhodnější a kvalitnější prostorové zázemí – lektorský ateliér, dílnu a sklad a dva rezidenční ateliéry.

Večer jsem si nemohla nechat ujít prohlídku areálem Automatických mlýnů.

V pátek program konference pokračoval exkurzí po několika mlýnech v okolí Pardubic. Začali jsme v Pardubicích v učebně s ukázkovým mlýnem Střední školy potravinářské technologie.