Domácí sádlo a škvarky
S přípravou domácího sádla už nějaké zkušenosti máme. Možná před dvěma lety jsme zakoupili v masně tzv. řemenové sádlo, to se potom nakrájelo na malé kostičky a nad plamenem se škvařilo tak dlouho, dokud nebylo hotové. Bylo od sporáku teplo po celé kuchyni, trvalo to dlouho a pořád jsem hlídala, aby nedošla plynová bomba...
Tentokrát je to se sádlem trochu jiný příběh (... je to jiná vesnice). Koupila jsem řemenové sádlo v masně už nakrájené na kostičky. Bylo ho docela dost. Vložila jsem ho do vetší nerezové nádoby a zapálila v kamnech. Výhodou všech těchto dlouhodobějších procesů je, že spotřeba energie se nemusí nijak hlídat. Zrovna dnes se "porcovaly" dva velké kmeny, z kterých bude zátop na zimu. Na jejich místě jsem sesbírala polámanou tlustou kůru, kterou jsem potom topila. Vlastně jsem tak uklidila a současně připravila vynikající delikatesu, nic mě to nestálo.
Jakmile v kamnech začalo praštět, kostky sádla se pěkně škvařily. Nebylo nutné stát u nich nepřetržitě, pouze jsem je čas od času promíchala, aby se nepřichytávaly dna. Do nádoby se nic nedolévá. Nepoužívám ani žádné přísady na úpravu chuti, nechávám tady chuť zcela přirozenou. Sledujeme, jak se pozvolna začíná uvolňovat tekuté sádlo, v kterém plavou ještě ne úplně hotové škvarky. Pořád přikládáme.
Je-li tekutého sádla v nádobě víc, můžeme si vzít naběračku a začínáme slévat do předem připravených sklenic. Ty je dobré vypláchnout horkou vodou a po okapání vytřít dosucha. Stejně tak (sterilně) postupujeme i s víčky. Tekuté sádlo připomíná olej. Chceme-li mít čisté sádlo, dáváme si pozor, abychom nenabrali také škvarky. Ty zatím zůstávají v nádobě, stále se škvaří. Musíme být opatrní, abychom se při přelévání do sklenic neopařili.
Pokud uvidíme, že na další celou sklenici už samotné sádlo mít nebudeme, začneme do další sklenice pěchovat škvarky. Když jsou sklenice plné, nezavíráme je, jak jsme zvyklí u jiných "zavařovacích" postupů. Naopak, necháme je otevřené na chladném místě, nejlépe přes noc. Teprve potom uvidíme krásně ztuhlé bílé přírodní sádlo a jedinečné škvarky, na které se už teď sbíhají sliny. Je dobré si na závěr označit sklenice, abychom věděli, kdy tyto dobroty vznikly.
Druhý den máme krásné ztuhlé přírodní bílé sádlo. Používáme nejen za studena, ale i na vymazávání forem na pečení nebo jako přísadu do chlebového těsta. Sádlo ani škvarky se doma neztratí.
