Vánoční tradice a zvyky v Sasku
V neděli odpoledne 8. prosince se v části Bad Gottleuba - Berggiesshübel konalo tradiční vánoční setkání v prostoru Prohlídkové štoly Marie-Louise. Tato akce se konala jen malý kousek (cca 17 km) sice za našimi hranicemi (v Sasku), ale byl zde program i pro české návštěvníky. Bylo se tady na co dívat. Jednak je zde stálá expozice historických strojů, které v minulosti havíři používali, pro návštěvníky zde byly stánky s tradičním vánočním občerstvením, nechyběla vinná klobása nebo samozřejmě svařené víno. Objevilo se také několik prodejců s místními produkty (med a výrobky z včelího vosku) nebo vlastnoručními výrobky - vánoční dekorace, pletené čepice, vyřezávané sochy apod.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Na 14. hodinu byla připravena v zasedací místnosti velice zajímavá přednáška pana Jana Kvapila, germanologa z Ústí nad Labem, o místních vánočních tradicích a zvycích. Snad nejtypičtější je tradiční cukrová štola, kterou najdete na každém předvánočním tržišti nebo v obchodě. Proti naší české vánočce je těsto tužší a také obsahuje mnohem více rozinek a kandovaného ovoce. V žádné domácnosti nesmí chybět figurka - louskáček na ořechy, nejčastěji v podobě uniformovaného vojáka.
Téměř na každém domě nebo téměř v každém okně uvidíte klasickou hvězdu, která se od našeho českého pojetí liší v tom, že není jen dvourozměrná, ale její špice směřují do všech stran. Hvězdu vynalezli v roce 1821 potomci českých a moravských exulantů v Lužici. Výtěžek jde na misijní dílo Českých bratří. Výroba: Herrnhut (Lausitz - česky Ochranov).
Velice typickou vánoční dekorací, která má podobnou funkci jako naše vánoční zvonění je točící se patrový kolotoč, nejčastěji ze dřeva, s vrtulkou nahoře, kterou pohání teplý vzduch ze svíček. Poprvé se připomíná v roce 1716 v Schneebergu (v Krušnohoří). Oblíbené jsou scény na jednotlivých patrech - svatá rodina, betlémy, pastýři, koledníci, andělé, ale i s horníky nebo scény z lesa. Největší exponát na světě je v Johanngeorgenstadtu (bývalé horní město v německé spolkové zemi Sasko) a měří 25,52 m.
Typickou vánoční dekorací je svítící oblouk s výjevy postav.
Zde je symbolika hornictví, oblouk představuje cestu horníků do štoly a hlavně šťastný návrat zpět.
Tyto oblouky jsou k vidění nejen za okny jednotlivých domů, ale také ve větší velikosti v prostoru před domem, takže je každý vidí už z dálky.
Kromě postav horníků zde je na jedné straně sedící žena s herdulí, která vytváří paličkovanou krajku, na druhé straně je muž, řezbář.
Dalším velice typickým prvkem saských Vánoc jsou kouřící postavy, nejčastěji opět v uniformách horníků, vojáků, lesníků nebo jsou ro nejrůznější řemeslníci, sněhuláci, trpaslíci. Poprvé byly zmíněny roku 1830. V muzeu v Cranzahlu (vesnice, místní část obce Sehmatal v něm. spolk. zemi Sasko, má přibližně 2 000 obyvatel) je vystaveno přes 2000 kusů.
Štěstí v podobě figurky ze sušených švestek je poprvé zdokumentováno v roce 1801 v Drážďanech. V 19. století ho nabízely chudé děti na saských vánočních trzích. Jako předloha jsou považovány sedmi- až osmiletí kominíčci.
Štíhlé dřevěné figurky v podobě andílka nebo horníka se svíčkami v každé ruce se v období kolem Vánoc dávaly do oken a symbolizovaly nově narozené dítě - děvče nebo chlapce. Nejstarší exempláře pocházejí z 19. století ze Schneebergu (Krušnohoří). Andělé se vyrábějí jako soustružené postavy již od roku 1830, horníci od roku 1870.
Proběhla zde také velice neformální diskuse o budoucích přeshraničních projektech.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
K večeru se u venkovního stanu, kde hrála živá hudba, zpívalo, zapojit se mohli z příchozí, kteří na místě dostali texty českých i německých koled, takže okamžitě zmizela jazyková bariéra. Bylo to krásné neformální setkání.
V místním kostele se pak uskutečnila mše a následně se místem prošel mnohačetný průvod mužů i žen v uniformách havířů za doprovodu rázné dechovky.
